Hodně zajímavý zážitek jsem měla při letu s indonéskou aerolinkou Lion Air.
Vše začalo už nástupem do letadla, který má svá pravidla.
Běžně se děje tak, že je v příslušném východu, kde už čekají cestující, vyhlášeno že se začíná nastupovat do letadla. Nechť si všichni připraví svoje palubní vstupenky a pasy ke kontrole. Ne tak na Bali, odkud jsem letěla do Jakarty. Dlouho se čekalo, až bude vyhlášen nástup. Přes okno velké jako výkladní skříň v letištní hale bylo vidět letadlo, do kterého jsme měli nasednout.
Několikrát jsem se byla dotazovat, kdy už začne boarding čili nástup. Máme vyčkávat, o začátku nastupování nás budou informovat. Prý zavčasu. Hmm…
A protože mě všechny ty procesy kolem odletu letadla baví, tak jsem pozorovala to hemžení kolem. Nakládání plechových kontejnerů, příjezd ještěrky se zavazadly, způsob nakládání našich zavazadel…to nechám bez komentáře…Tady v té Asii to jde všechno nějak pomalu. Navíc, tady se nikdo nikam moc nežene. Je to vlastně takový protiklad a protimluv. Letectví, které je založeno na přesnosti a včasném odletu a indonéský klid a zpomalení.
Koukám, snažím se rozpoznat svůj kufírek v záplavě všech ostatních. Samozřejmě nic nevykoukám. Ale jak jsem byla zaujatá, tak jsem si nevšimla, že boarding už začal. Poznala jsem to podle chumlu cestujících, kteří běželi jako o závod k letadlu. Nejdřív mně to nedocvaklo. Až po chvilce. Víte co je free boarding?
Dnes už se to stává málokdy, ale v době mých letuščích začátků jsme takto vozili cestující z letních dovolených od moře. Koukáme na sebe se sestrou a beze slova se zvedáme, ani si nemusíme nic sdělovat. Je čas vydat se k letadlu.
V letadle panuje dost velký zmatek, s tím jak si cestující sedají kam chtějí. Chvílemi mám pocit, že je nás tady nějak moc. Že by nepodchytili počet cestujících a skutečnou kapacitu letadla?
Vedle mě sedí pán s obrovskou taškou na zemi, další bágl má na klíně. To stejné u nouzového východu naproti. Tam sedí ženy, z tašek jim čouhá zelenina. Tady už chybí jen živá husa, přemítám.
Nedá mně to a klekám si na sedačku a koukám na ten mumraj. Sleduju to hemžení a říkám si, že tady ten chaos se snad nikdy neuklidní. Ale jo, sice to zabralo spoustu času, nakonec letuška přesadila cestující a nějak se jim podařilo mít přístup u nouzového východu volný.
Ani se nechci zabývat tím, jak precizní byli u bezpečnostní kontroly. Myslím, že tenkrát ani nikdo neřešil tekutiny v příručním zavazadle, jak je u nás běžný standard. Pokud se chcete dozvědět více o tekutinách, které si smíte vzít na palubu letadla, mlrkněte sem: https://alexandrataranzova.cz/tekutiny-do-prirucniho-zavazadla-a-moravska-merunkovice/
Pro mě to byl hodně zajímavý zážitek.
Ve zkratce se jedná seznam nepříliš důvěryhodných leteckých společností, které nesplňují požadavky na bezpečnost v souladu s nároky EU a mají zakázáno létat nad Evropou. Black list vydává Evropská komise.
Odkaz na blacklist najdete zde, obsahuje 3 dokumenty ke stažení a je v angličtině.
https://transport.ec.europa.eu/transport-themes/eu-air-safety-list_en
Průvodce k cestování letadlem najdete v eBooku 9 KROKŮ K POHODOVÉMU LETU. Ke stažení zdarma zde: https://alexandrataranzova.cz/ebook-zdarma/