Kdy už tam budem?

Který rodič tohle nezná? 

A jistojistě vás tahle hláška čeká i  při delším cestování letadlem. Já jsem těmto dotazům čelila v době, kdy jsme žili v Indonésii. Let do Indonésie trval témeř 6 hodin z Prahy do Dubaje, následoval přestup s několikahodinovým čekáním a pak další úsek do Jakarty.  Z Dubaje se letí přibližně 8 hodin. Pro představu: za tenhle čas doletíte z Prahy do New Yorku. Takže během cesty samozřejmě tahle věta zazněla mockrát 🙂

V Austrálii jsem byla 2x. Poprvé před mnoha lety, tehdy jako novomanželé bez dětí.  Byla to krásná dovolená a Austrálii jsem si zamilovala. Ale o tom psát nechci.

Podruhé jsem letěla do Sydney v roce 2013 v době, kdy už se moje “mise” v Indonésii chýlila ke konci.  Moje sestra v té době žila v Austrálii a debaty o tom, jestli za ní přiletím přebila argumentem: “Jseš tady za rohem, nemůžeš prostě nepřiletět” (tohle za rohem je z Jakarty výše zmiňovaných 8 hodin letu). Tak jsem vyrazila. Sama s dětmi, bez manžela. 

Potřebovala jsem zpátky do “západní mentality”, moc jsem se těšila.

A nad otázkou „Kdy už tam budem?“ jsem se asi nejvíc pobavila právě v Sydney. 

Měla jsem v plánu jet do Blue Mountains, podívat se znovu na místa, která se mně poprvé moc líbila.  Dcera se v té době připravovala na rozdílové zkoušky v české škole, takže nakonec z  plánů zbylo opravdu jen poznávání Sydney.

Relax na pláži v Sydney

Bylo krásné červnové odpoledne. Rozumějte místní zima, cca 10 stupňů. Šli jsme po Harbour bridge, z něj je krásný výhled na budovu Opery. A zrovna v momentě, když jsem dětem vysvětlovala, že tato budova je unikát, ať si ji pořádně prohlídnou, to zaznělo. “Mamííí, mají tady Mekáč??? A je to daleko? Mě už bolí nohy. A já potřebuju čůrat. A kdy už tam budem? Myslíš u té Opery? Néé! Kdy už budeme u Mekáče?” 

Co mně běželo tehdy hlavou? Uf, já nechci k Mekáči! Jak já bych teď v klidu chtěla sedět na lehátku a popíjet prosecco tady v tom hotelu Park Hyatt. Přesněji na luxusní střeše hotelu, na kterou koukáme právě z mostu a kde hosté zachumlaní v dekách leží na sluníčku a u toho popíjejí drinky.  Noc tam tehdy stála „pouhých“ 15 tisíc korun.  Zasnila jsem se. Nemusím nutně  rovnou na luxusní střechu, spokojila bych se s kávičkou v kavárně s výhledem na Operu. Nejsem náročná 🙂

Tak KDY už tam budem??? Nevím, netuším, kde je tady Mekáč. “Je to jenom kousek, až přejdeme ten most, tak už tam skoro budem. Pak už jen asi 10 minut chůze.“ Zachraňuje situaci moje sestra. “Cožééé, to jako vážně? To je ještě aspoň 20 minut! A my už máme hlad!” 

Romantika v háji… V Mekáči jsme si vystáli 20 minutovou frontu, protože všichni turisti asi chodí jíst jenom k Mekovi.  Děti otrávené, že musí čekat a já otrávená, že ony byly zpruzelé.

Jestli se ještě někdy podívám do Sydney, na mém TO DO LIST bude kafíčko v Hyattu. A u něj budu koukat na Operu a na turisty pochodující po Harbour Bridge :-).  Třeba to jednou vyjde. 😉

A v příštím životě bych  prosím ráda v Park Hyattu  rovnou přenocovala. A taky ať je tam nějaká romantika, když už 😉 Přece to prosecco nebudu popíjet sama…

Moc mě mrzí, že tady nemůžu sdílet fotku z jakartského letiště, kdy jsme čekali v odletové hale než otevřou odbavení. Byl to noční let a můj tehdy 6letý syn už byl unavený a chtělo se mu spát.  V místě, kde jsou odbavovací přepážky se nenachází žádné lavičky, tak se uložil na kufr a usnul. Byl to docela zábavný pohled, fotku prostě nemůžu nikde najít, ale vybavuju si to i dneska do detailů :-). 

Zde sdílím praktický tip. V článku zmiňuji, jak postupovat s kyslíkovými maskami pro děti v případě nouze na palubě. https://alexandrataranzova.cz/je-libo-mr-bean-nebo-pan-prstenu-aneb-ukazka-nouzovych-prostredku/

Na cestě do Sydney

Co se týče zavazadel pro děti, krásnou řadu vyrábí Samsonite, od taštiček přes baťůžky až po kufříky, které slouží zároveň jako odstrkovadla.  Najdete je pod názvem DREAM RIDER a děti to s nimi hodně baví. https://www.domibags.cz/deti-kufry-na-palubu-odstrkovadla/13117-samsonite-detsky-kufr-dream-rider-minnie-glitter/

Další tip na dětská zavazadla najdete zde: https://www.wittchen.cz/zavazadla/kufry/kufry-pro-deti?

K tématu zavazadel se můžete více dozvědět v mém článku zde: https://alexandrataranzova.cz/cabinzero-aneb-letim-bez-velkych-zavazadel/

I takhle vypadá cestování s dětmi.

A tady je pár praktických tipů pro cestování s dětmi:

• Nákup letenky pro děti do 2 let je vázán na letenku dospělého cestujícího. Nelze ji koupit samostatně. Kdybyste se rozhodli k vaší už zakoupené letence dokoupit pro děťátko do dvou let, bohužel neuspějete. V tomto případě musíte kontaktovat přímo dopravce.  Dítě do 2 let nemá nárok na samostatnou sedačku. Před startem letadla obdržíte od letušky speciální pás na připoutání dítěte, které sedí na vašem klíně.
• S kočárkem můžete dojet až ke dveřím letadla, poté bude naložen do zavazadlového prostoru a po přistání bude vyložen opět ke dveřím letadla.
• Na dálkových letech s velkokapacitními letadly je možné využít postýlku pro miminka. Opět si toto zjistěte přímo u dopravce.
• Další kategorií je cestování dětí bez rodičů. Dítě předáte na letišti personálu, který jej dovede do letadla a v cílové destinaci pak personál předá dítě předem určené osobě. Službu je možné zarezervovat už při nákupu letenky, avšak ne všechny letecké společnosti tuto službu nabízejí! U většiny aerolinek můžou samostatně cestovat děti od 5 do 12 let. Některé mají  věkový limit 16 let.  Před odletem je potřeba vyplnit zvláštní formulář k tomuto určený.
• Pro větší děti nezapomeňte přibalit něco pro zábavu během letu.

Přeji krásné a bezproblémové lety s dětmi.

Průvodce k cestování letadlem najdete v eBooku 9 KROKŮ K POHODOVÉMU LETU. Ke stažení zdarma zde: https://alexandrataranzova.cz/ebook-zdarma/