Už delší dobu jsem se chtěla podívat na Kapverdy.

Zvažovala tuto destinaci před rokem jako svůj dovolenkový cíl, nakonec ale zvítězilo jiné místo. Po očku jsem pokukovala po fotkách s tyrkysovým mořem, občas na mě vyskočil v mobilu zájezd na Kapverdy s all inclusive, ale přišlo mě to drahé.  Bylo to někde v mojí blízkosti a zároveň nedosažitelné. Říkala jsem si, že teď ne, že až někdy 🙂

Kdysi dávno, když jsem ještě pracovala jako letuška u ČSA, jsem využívala zaměstnanecké letenky. Cestovala jsem na ně např. na Srí Lanku nebo do Austrálie, v  létě na pár dnů do Splitu.

Není tajemstvím, že moje dcera pracuje jako letuška. A tak když přišla s tím, že letí na Boa Vista https://cs.wikipedia.org/wiki/Boa_Vista_(ostrov), rozšířily se mně zorničky a v hlavě se hned rozjížděl plán 🙂  “Tam chci, letím s tebou”. 

Pláž na Boa Vista

A tak se i stalo. Vyřídily jsme zaměstnaneckou letenku a ubytování. Obrovská výhoda cestování na zaměstnanecké letenky je krásná cena. Platíte jen zlomek z plné letenky.

Obrovská nevýhoda je to, že vždycky mají přednost plně platící cestující. Může se sejít větší množství zaměstnanců a všichni by se chtěli dostat do letadla, ve kterém zbývá třeba jen jedno jediné volné místo. 

V den D jsme se s dcerou dostavily k odbavení, ona si odbavila kufr jako posádka daného letu a já jako běžný cestující.  Se zavazadlem se pojí jeden můj zážitek, píšu o něm v článku https://alexandrataranzova.cz/tekutiny-do-prirucniho-zavazadla-a-moravska-merunkovice/

Aniž bychom to věděly, v tento moment nastal první zádrhel. Upřímně, kdo z vás si kontroluje, jestli je na štítku od zavazadla správná destinace? Nikdy mě  nenapadlo, že pošlou zavazadlo někam jinam.

Během pojíždění

Volná kapacita v letadle byla, takže teď už jen si dát pozdní snídani, kterou jsem doma nestihla. Let byl hladký bez větších turbulencí, plánovaná doba letu 6,5 hodiny.  Do mobilu jsem si stáhla oblíbené seriály, dala jsem si k tomu Prosecco, chvíli jsem si četla a  let krásně utekl.

Po přistání pozdě odpoledne nádherných 29 stupňů, zatímco u nás bylo 12 stupňů.

Čekaly jsme na kufr, když už se žádný další na páse neobjevil a bylo to už podezřelé, začaly jsme zjišťovat, kde je zakopaný pes. 

mezinárodní letiště

Tohle je noční můra všech cestovatelů, že jim nepřijde kufr.

Přesněji, můj kufr se našel, ale kufr mojí dcery ne. A to by jeden řekl, že je hodně malá šance, že se ztratí kufr posádek letadel. Rovnou s ní sepsali reklamační formulář a za tři dny doručili kufr na hotel. Jenže být tři dny bez ničeho a nosit oblečení svojí mámy, to nechce žádná 20letá slečna ;-). Kufr sice odletěl na Kapverdy, ale na jiný ostrov…

Ubytovaní jsme byli v hotelu v Sal Rei, hlavním městě ostrova. Od letiště je to přibližně 10 minut autem. Nejedná se o žádný hotelový komplex, ale menší hotel. Snídaně byly součástí ubytování, na večeře jsme chodily do místních restaurací. Ceny vyšší než u nás a pravděpodobnost zažívacích potíží velmi vysoká! 

Další možností je nákup jídla v místní sámošce. Sortiment oproti nám okleštěný, ale základní věci zde nakoupíte. První den mně přišlo, že tady nic nemají, ale pak jsem si vzpomněla na to, jaký byl výběr v obchodech v Indii 🙂.  A na rozdíl od Indie tady v sámošce volně koupíte pivo i víno 🙂 

Takže vlastně dobrý! Vždycky záleží na úhlu pohledu. Co je skvělé na cestování a proč cestovat si můžete přečíst zde https://alexandrataranzova.cz/9-duvodu-proc-cestovat-a-co-na-tom-cestovani-vsichni-maji/ (Když už padlo slovo o Indii, podívejte se na cestovatelský zážitek z Indie. Článek je jedním z nejčtenějších na blogu: https://alexandrataranzova.cz/neletiiim/ ).

Pláž jsme měli 10 minut od hotelu. Nádherné tyrkysové moře a jemný písek. Takhle uprostřed října to nemělo chybu. Turisté se zde téměř nevyskytovali, což znamenalo prázdnou pláž. Možná byli všichni v all inclusive resortech.  Místní prodavači suvenýrů se sem tam vyskytli, ale všichni byli slušní a když nemáte zájem, tak to respektují.

Západ slunce na pláži

Noční výlet na želvy

Absolvovali jsme noční výlet s pozorováním želv Karety obecné. Domluvili jsme si průvodce a když jsme jeli taxíkem v noci na smluvené místo, jízda vypadala, jako kdyby nás řidič unášel. Ostatně, nikdo nevěděl, kam máme namířeno. Ještě jsem stihla poslat domů spz taxíku. Pro všechny případy, jeden nikdy neví, že jo. 

S úlevou jsme vystoupily na smluveném místě, kde čekal průvodce a další turisté. Přesedli jsme do terénního auta, dříve narození seděli vevnitř a mladí na korbě. Světla aut musí být přelepeny červenou páskou, aby nevydávaly tak silné světlo, to stejné u světel z mobilů. 

Vydali jsme se na cestu hledání želv. Po několika zastávkách, kdy jsme našli čerstvě vylíhnuté želvičky nás odvezl průvodce na místo, kde nám chtěl ukázat velkou želvu.

Zaparkoval auto a dál jsme šli po pobřeží pěšky možná půl hodiny. Čas jsem moc nevnímala. Nakonec ji našel. “Tak teď všichni až k vodě, přikrčit, ticho a běžíme.“

Nikdo ani nedutal. Tak jsme za úplňku nacvičovali noční běh až  ke Karetě. Viděli jsme celý proces kladení vajíček a opětovný návrat želvy do moře. Koloběh života, mocná síla přírody. Byl to silný zážitek.

Náš průvodce se musel vrátit k zaparkovanému autu. Celá skupinka jsme tam v naprostém tichu dřepěli a koukali na Karetu. Pak už i na sebe s tou nevyřčenou otázkou: “Kde je sakra tak dlouho? Je to nějaký prank nebo co? Nebo je průvodce magor, odvezl turisty na opuštěné místo a bude pak požadovat výkupné?”

Bylo to celé podezřele dlouhé… Zjistíte, že na tomto odlehlém místě není signál, že nevíte vůbec, kde jste. A průvodce buď zmizel nadobro nebo si dává na čas a možná zkouší nastartovat auto na zpáteční cestu? Takže klid, protože nic jiného než na něj čekat nám stejně nezbývá. Bylo zajímavé pozorovat svoje vlastní myšlenkové pochody během úplňkové noci u oceánu uprostřed opuštěné přírody. 

 Do postele jsme se dostaly až kolem druhé ráno a zážitky jsem vstřebávala ještě další den. 

Odlet zpátky

Tady už se dostáváme k té napínavé části, kterou znají dobře všichni, kdo létají na zaměstnanecké letenky.

Dva dny před odletem byla odtajněna obsazenost zpátečního letu do Prahy. No nebylo to pěkný. Plně obsazeno. Žádné volné místo. V těchto případech můžou zaměstnanci, po předchozím schválení, využít služební sedačky. Ty měly být volné čtyři. S čím  jsem ale nepočítala, že je letecká společnost dopředu obsadí 🙁

Nebudu se tady rozepisovat o tom, jak to funguje, není to důležité. Zkrátka tři místa už byly „rozdaný“ předem. Zůstávala jedna jediná volná služební sedačka. 

Pozemní zaměstnanci mě nechtěli odbavit, což má svoje opodstatnění. Když je plný let, je potřeba počkat až budou odbaveni všichni platící cestující. Během odbavování se dvakrát zaseknul systém. A pak se zaseknul znova, když už jsem u přepážky zůstala jen já.

Tou dobou už bylo jasné, že let bude mít zpoždění. Poté, co jsem dostala palubní vstupenku mě čekala ještě fronta na security. Moc v klidu jsem nebyla. Už bylo slyšet hlášení poslední výzvy pro cestující do Prahy. Musela jsem předběhnout ostatní cestující ve frontě na pasovou kontrolu, která se zde nachází za bezpečnostní prohlídkou. 

Klaplo to. Do letadla jsem nastoupila jako poslední. 

Čekal nás nejprve let do Dakaru, kde si část cestujících vystoupila. Tím se uvolnilo několik míst a do Prahy už jsem seděla mezi ostatními cestujícími.

Když letíte na zaměstnaneckou letenku, je potřeba mít záložní plán. 

Před lety jsme se takto složitě dostávali na Srí Lanku, museli jsme změnit plán a letět oklikou přes Maledivy. Tím se ale rázem změnily okolnosti a naše původně lowcost cesta už nebyla lowcost.

A jaký byl můj náhradní plán z Kapverd?

Plán jsem měla, ale jsem ráda, že jsem ho nemusela použít.

Na Boa Vista létá hodně letů cestovních kanceláří, kdy si cestovka zaplatí celou kapacitu letadla. Létá se Amsterdam, několik destinací v Anglii a Německu. Ale prakticky se na takový let nedá koupit letenka. Takže zbývají pravidelné linky, a těch do Evropy je opravdu pomálu. Létá se do Lisabonu s TAP Portugal, ovšem ne každý den.

Z vedlejšího ostrova Sal je situace mnohem příznivější, operuje tam několik aerolinek na letech do Lisabonu. Do Prahy bych cestovala nejméně se dvěma přestupy. Měla j sem časovou rezervu dva dny, abych se dostala v případě potřeby zpátky domů. A samozřejmě letenky kupované těsně před odletem bývají nejdražší…

Z toho plyne, že je důležité nepodcenit přípravu 😉

Pokud letíte poprvé nebo po dlouhé době, určitě si stáhněte pomocníka na cestu letadlem, ve kterém zjistíte, jak se připravit na cestu: https://alexandrataranzova.cz/ebook-zdarma/

Jestli  toužíte navštěvovat daleká místa, procházet se po pláži, pozorovat západy slunce,

ale svazuje vás strach, je zde KRABIČKA PRVNÍ POMOCI PŘI STRACHU Z LÉTÁNÍ.  Jediná svého druhu u nás, určena k okamžitému použití: https://alexandrataranzova.cz/ebooky-a-kurzy/

P.S.: Po příletu domů jsem si říkala, že tohle bylo naposled, že na tohle nemám nervy. Upřímně… vydrželo mě to asi týden :-). Už přemýšlím, kam bych mohla zase letět 🙂

Přeji vám krásné zážitky na cestách a hladké starty i přistání.